Loupak.cz - Vtipy

„Tati, proč mě to autíčko na ovládání neposlouchá?”
„To je normální, Karlíku. Autíčko má poslouchat dálkové ovládání, a ne tebe!”

Cikáni jsou jako běloba... hned vám vybílí byt!

Podplacený úředník je ten, který má nedostatečný plat.

Chuck Norris zničil periodickou tabulku prvků, protože uznává pouze prvek překvapení!

Vtip středně dlouhý, který je o tom, že některé věci nelze tolerovat.

Píše se 15. duben 1865, je tomu sotva týden, co generál Grant, opilý jako vždy, přijal Leeho kapitulaci, a občanská válka v USA tak skončila porážkou Konfederace.
Mladý desátník James E. Davis, který v řadách 10. louisianského pěšího pluku, známého též jako Leeho cizinecká legie, prošel peklem Dickettovy zteče v bitvě u Gettysburgu a jako zázrakem se dočkal konce války nezraněn, se vrací domů do svého milovaného New Orleansu, aby zde převzal truhlářské řemeslo po svém otci, a přemýšlí, jak se jim asi bude žít bez černých otroků. S hrdostí si prohlíží svou medaili za statečnost, kterou si vysloužil, když zachránil generála Lewise Armisteada před útočícím massachusettským kavaleristou, a umožnil tak chrabrému generálovi položit svůj život za věc Konfederace o pár týdnů později na High Water Mark Tu náhle do kupé přistoupí atraktivní dívka líbezné tváře a pevného těla, posadí se naproti Davisovi a zahledí se z okna. Davis přemýšlí, že by dívku oslovil, ale jakožto syn pravého jižanského gentlemana dbá na své vychování, vědom si toho, že poddůstojník konfederační armády se nebude zahazovat s nějakou seveřanskou děvkou, ač pěknou. Cesta ubíhá a o stanici dále si do kupé přisedne další veterán nejkrvavější války amerického kontinentu. Je jím mladý desátník v tmavomodré uniformě Unie, zřejmě příslušník 3. dobrovolnického newjerseyského pěšího regimentu, soudě dle toho, že na rozdíl od perkusní pušky značky Springfield či jiné měl s sebou značně starou křesadlovou pušku, která se během občanské války stala tak charakteristickou zbraní právě pro dobrovolnické regimenty z New Jersey. Davis se na něj podíval velice nevraživě, ale vědom si toho, že válka už skončila a podmínky kapitulace byly velice mírné, rozhodl se Yankeeho si nevšímat. Netrvalo však dlouho, a seveřan se počal slečně sedící u zaprášeného okna dvořit způsobem nepříliš vybíravým.
U dívky ovšem nepochodil – až do chvíle, kdy vytáhl z kapsy uniformy dva zlaté dolary, kterými hodlal dívce zaplatit za její služby. Tu už jižan své nervy neudržel na uzdě, vytáhl zpoza opasku perkusní revolver Colt Dragoon, který kdysi ukradl z brigádního skladu, natáhl kohout, v duchu se pomodlil, aby zbraň neselhala, a napálil seveřana přímo mezi oči. Šokovaná dívka, pocákaná yankeeským mozkem, se jej otázala, proč to učinil. A Davis odvětil: „Dobře, vyhráli válku. Fajn, osvobodili negry. Ale ceny kurva zvedat nebudou!“

Po několika těžkých otřesech mozku viděl samé hvězdičky, tak se z něj stal astronom.

Jaký je rozdíl mezi veselým a smutným paroháčem?
Ten veselý o tom ještě neví.

„Jestli do večera neseženu sto táců, budu se muset nejspíš zastřelit!” stěžuje si chlápek příteli. „Nemohl bys mi pomoct?”
„To asi těžko,” prohlásí kamarád. „Já totiž nemám žádný revolver!”

Školní předmět je věc, která je majetkem školy.

Ukradnou dva lupiči sajdkáru. Ten, co řídí, říká tomu druhému: „Kdyby jeli policajti, tak zakukej!”
A tak jedou. Za chvíli se z bočního vozíku ozve: „Ku ku ku ku...”
Ten, co řídí, rapidně zvýší rychlost. Po chvíli zas: „Ku ku ku ku ku...”
Zase přidají. Řítí se jak šílenci. Ale pak zas: „Ku ku ku...”
Lupič, co řídí, z toho vymáčkne absolutně maximum. Jedou jak namydlený blesk. Načež ten vedle zařve: „Ku ku ku ku...”
Lupič, co řídí, se nasere, a ptá se: „Tak co je furt, do prdele, vždyť jsme jim už dávno museli ujet!”
A ten vedle na vozíku zaječí: „Ku ku... kurva, ta sajdkára nemá dno!”